Mrkni na www.mudroci.blogspot.com
.
DALŠÍ PŘÍSPĚVKY
NA
http://mudroci.blogspot.com/
.
Kategorie: Texty | Komentářů (3)
Mlčky jít
Ach ano, mlčky jít
Jen očima tu žít
Vše nechat být
Tak jak to je
Oceán pokoje
A vody nečeřit
Vše plyne tak jak má
Rodí se, hyne
Boží Tvář záhadná
Dálkou nám kyne
Monča
Kategorie: Texty | 0 Komentářů
MLHA
Nad krajinou ležela mlha.
Chaoti postupovali nazdařbůh kolem potoka, bloumali mezi poli, šmatlali v suché trávě, v níž se už od rána třpytila jinovatka, někteří mlčeli, jiní pokřikovali, smáli se, jiní se tvářili zarputile, nemnozí plakali. Byli i tací, kteří jen tak provolávali jakési myšlenky a hesla, pokud se takto daly nazvat ty nejroztodivnější shluky informací, jaké si je možno představit. Jeden volal: Pryč s tím! jiný: Už dost! Další: Konec se blíží! Přidej se k nám! Atd., atd. Kdyby už nic jiného, samo toto chaotické volání svědčilo o tom, že bylo dosaženo jisté kritické hranice, za kterou nemožno jít. Musí přijít změna. Nikdo však nevěděl jaká a tak každý halasně roztruboval právě tu svoji představu o čemkoliv. Ano, bylo to v době, kdy jsme se museli připravit na „cokoliv“, kdy „kdokoliv“ mohl překvapit „čímkoliv“. Ovšemže pouze teoreticky, protože ve skutečnosti, pokud mělo v životě Chaotů dojít k zásadní změně, muselo přijít pouze něco „naprosto jiného“, podstatně odlišného, než cokoliv již známého pro zlepšení poměrů v zemi, kde „včera už bylo pozdě“ a zítra je totéž jako „s křížkem po funuse“. Nejhorší na tom všem se však jevily ony těkavé, nesourodé, či přímo nesouvislé myšlenky povlávající kolem zmatených hlav. Bylo to něco jako hmyz. Jakoby se pospolu v hejnech slétaly všechny hmyzí druhy bez ladu a skladu, mouchy společně s komáry, včely a můrami a jepicemi. A do toho ještě fragmenty něčeho, co vypadalo jako rozprášená lejna nebo instantní trus.
Mlha se valil.
Chaoti postupovali v podobně nesourodých útvarech jako jejich myšlenky. Když se někdo odhodlal promluvit, rozpadala se jeho slova na prach a tak nezřídka skončil dříve, než začal. Někteří tak jen stále dokola opakovali –Já,…já,….já…- Na víc se nezmohli. Jiní ukazovali někam do dálky, na sebe nebo za kopec, ale nikdo je nechápal.
Jak k tomu vlastně došlo? To nikdo nevěděl. Na uvědomění tahle blátivá mysl nestačila. Nejpravděpodobnější se jevila hypotéza, že se něco změnilo. Něco podstatného. Nejpodstatnějšího…Jakoby se to odehrálo v mozku. V hlavách těchto Chaotů, kteří se motali bezcílně světem. Mlhou. Možná se to odehrálo v noci, když se zachvěla zem a nebem sjížděly blesky. Nebo se to všechno seběhlo docela potichu, nepozorovaně. Nikdo nic nevěděl. A přitom se ještě včera zdálo, že všichni vědí všechno. Co s tím?
Mondy
Kategorie: Texty | Komentářů (3)
Večerníček
Večerníček se onoho večera zjevil zcela nečekaně mimo obrazovku. Sklonil se nad mojí postýlkou a pravil:
-Nevzdávej to! Vím, jsi ještě malý chlapec, ale když se spojíš s druhými, můžete pohnout i horou…-
-Co mám udělat?- zeptal jsem se překvapeně a mnul si oči, abych se ujistil, že se mi to jen nezdá.
-Zajdu i k ostatním dětem a svolám poradu,- řekl Večerníček s velkým nadšením v hlase:
-Nejlepší bude, když se spojíme na Facebooku a to ještě dnes!-
-Ale o co jde?- pořád jsem nechápal.
-No přece o ten strašný smog,- podivil se, jak jsem natvrdlý, – vždyť se tady zadusíte!,- pokračoval.
-Jste sice jen obyčejní Ostraváci a to zní v Praze jako bys řekl „myši“ nebo „krtci“, ale vy chcete přece přežít. Nebo ne?-
-To jo,- řekl jsem nevýrazně, -my si už zvykli na to, že se tu dusíme a v Praze to nikoho nezajímá, ale přece jen by bylo lepší přežít…-
-To bych řekl,- souhlasil Večerníček a dodal: -Napíšem panu prezidentovi. Je to sice už starý páprda a nepřítel ekologů, ale snad v něm zbyl aspoň kousek citu pro vás děti…-
A tak jsme si sedli ke stolu a pustili se do psaní:
Vážený pane Prezidente,
my, kašlavé děti z Ostravy jsme se rozhodly Vám napsat v naději, že byste nám mohl pomoci změnit naši neutěšenou situaci, v níž se nacházíme v našem černém městě a kterou trpí také děti v okolí. Možná jste slyšel o tom, jak se zde zhoršila kvalita ovzduší, že je téměř každodenně mnohonásobně překračována kritická koncentrace polétavého prachu a to se už vůbec nehovoří o toxických látkách a nebezpečných exhalátech, které musíme dýchat dnem i nocí, doma i venku, cestou do školy a zpět.
Abyste si nemyslel, že si stěžujeme jen tak, bezdůvodně, vyzýváme Vás, vážený pane Prezidente, abyste přijel k nám do našeho města a na místě se přesvědčil, že to je ještě horší, než se píše v novinách. Nejlepší by bylo, kdybyste se u nás na nějaký čas ubytoval a byl, aspoň na chvíli, jako jeden z nás. Pak jistě uvěříte tomu, že u nás jde opravdu o život. Hodně dětí už ve škole kašle skoro pořád a taky paní učitelka. Doma kašle maminka i tatínek a dokonce i moje mladší sestra, která je ještě v kočárku.
My ostravské děti dobře víme, že máte hodně práce, tam u Vás na Hradě i v okolí, a bude pro Vás těžké přesvědčit pány poslance, aby s tím něco udělali. Vždyť oni mají problém se vůbec domluvit. Máme však nápad, jak s tím trochu pohnout, abychom se ještě stačily dožít alespoň konce školní docházky:
1) Zavést do poslanecké sněmovny potrubí, kterým by byl přiváděn vzduch přímo od nás, z Ostravy, aby si páni poslanci sami lépe uvědomili, že je nejvyšší čas něco s tím udělat.
Pokud by Vám toto řešení připadalo příliš technicky i finančně náročné, navrhujeme druhou možnost:
2) Budeme Vám každodenně posílat plastové láhve se vzorky ovzduší, které byste mohl Vy i se členy Vaší kanceláře, stejně jako se členy vlády a se všemi poslanci a senátory pravidelně “ochutnávat”, aby to urychlilo příslušné kroky ke zlepšení čistoty ovzduší.
Vážený pane Prezidente, jste naší poslední nadějí a tak doufáme, že se na nás, ostravské děti, nevykašlete jako naši politici a pomůžete nám zachránit holý život spolu s nadějí na spravedlnost v naší zemi.
S pozdravem Dětem zdraví a právo na život, světu mír!
Ostravské děti
Kategorie: Texty | Komentářů (3)
Zvrhlíci
Kradou se rohy nosorožců, dokonce i z našich muzeí. Je to snad poslední zoufalý pokus, jak zachránit mizející mužské libido a zvýšit plodnost v českých zemích? To jistě nikoliv. Pravým důvodem je šílená cena, za jakou se rohy nososrožců prodávají v asijských zemích, kde věří na jejich afrodiziakální účinky. Prý je to fáma. Chudáci nosorožci… Zato ubývající mužné síly k politování moc nejsou. Je-li to důsledkem moderního životního stylu, nevhodné stravy nebo nedostatku času na lásku, na tom ani tak nesejde. Příroda si to patrně řídí sama. Ostatně ví proč. Jsme přemnoženi. A aktuální vývojový trend se asi Nebi moc nelíbí. Není divu. Všechno má úžasnou skrytou logiku. Všechno souvisí se vším. Náš lidský rozum si to vysvětluje po svém, ale nikdy nedomyslí vše až do posledka, neobjeví všechny skryté souvislosti. Tak to pokračuje. Napadlo mě, že jsme jako živočišný druh vlastně zvrhlíci. Nejen ti zloději rohů, ale všichni. I ti, co se tváří jako nejnormálnější pod sluncem. Jsou totiž vpojeni do celé té šílené struktury, jejíž jízda z kopce se už nedá zastavit. Ale můžem si o tom myslet cokoliv. To je to jediné, co je nám dovoleno. Na tom není nic pesimistického. Je to jen konstatování, od něhož se můžem odpíchnout na cestě k polepšení. Aspoň ti, kteří jsou schopni si to uvědomit. Kapiš to?
Monča
Kategorie: Texty | Komentářů (3)
Báseň
V poslední době drogu mám
a té se celá oddávám.
Hned ráno celá roztřesená,
zatajím dech a jako němá,
těším se zase na dávku
a nemluvím o tabáku.
Droga, co beru, ta má sílu
a dělí se na plno dílů
Ta droga patří do oka,
ano, mám drogu MUDROKA
Renáta
Kategorie: Texty | 0 Komentářů
Medituj
Ničeho v žití nelituj
Jen zastav se a medituj
Do klidu chvíli usedni
Ve vnitřní prázdno pohlédni
Ničím se dál už nerozptyluj
Ve všeobjetí ticha miluj
V Jednotě všechny bytosti
A nedělej si starosti
Buď trpělivý jako strom
Vydechující věčné ÓM
Z každého listu do všech stran
Jak on buď v sobě usebrán
Naplň vše dechem svého míru
A vyznávej tak prostou víru
Že spolu můžem změnit svět
Ve Světle Lásky – tady – teď
A tak ničeho nelituj
Zastav se a MEDITUJ
Mnich
Kategorie: Texty | Komentářů (5)
